rozdělení padáků
Podle účelu je možno padáky rozdělit na osobní, nákladní a speciální. Osobní padáky slouží k seskoku osob (parašutistů). Nákladní padáky umožňují shazovat různé náklady, např. v nepřístupných oblastech, při humanitárních akcích – léky, potraviny, atd.).
Padáky používané k jiným účelů
m se označují jako speciální (brzdící, stabilizační a další).
Dle použití se padáky dělí na cvičné, sportovní, záchranné a školní. Cvičné padáky (studentské) se používají k výcviku nováčků. Jsou spolehlivé, stabilní, mají menší dopřednou rychlost a pro začátečníky jsou celkově bezpečnější.
Sportovní padáky jsou určeny pro pokročilé a zkušené parašutisty. Záchranné padáky se dělí na pilotní a záložní. Pilotní padáky slouží pilotovi letounu k záchraně života. Záložní padáky zachraňují život parašutistovi při mimořádné situaci, tzv. „závadě“ na hlavním padáku.
Školní padáky jsou takové, které jsou již vyřazeny z provozu a používají se pouze k pozemní přípravě začínajících parašutistů, nikoliv k seskokům. Dále můžeme do této skupiny zařadit padáky vlečné a bojové. Vlečných padáků se užívá při startu bezmotorových letadel pomocí vleku na laně za navijákem, ale také například při vleku padáku za motorovým člunem (parasailing – vlekání osob na padáku kulatého tvaru na moři, jezeře). K seskokům výsadkových vojsk se používají padáky bojové.
Padáky lze dále rozdělit do tří skupin podle způsobu otevírání. Jedná se o padáky s ručním otevřením, padáky s nuceným otevřením a padáky, které jsou otevřeny pomocí přístrojů. Padák, který si parašutista otevře sám, vytažením ručního uvolňovače nebo výtažného padáčku, po výskoku z letounu, označujeme jako padáky s ručním otevřením. Padáky s nuceným otevřením se otevírají pomocí výtažného lana, které je jedním koncem upevněno v letounu a druhý konec vede k uzavíracímu „mechanismu“ padáku (používá se u padáků pro cvičence základního parašutistického výcviku, ale třeba také u „bojových“ a nákladních padáků).
Podle umístění padáku na těle se rozlišují padáky na zádové, sedací, prsní a klínové. Zádové padáky jsou všechny cvičné, sportovní, bojové a některé záchranné padáky. Tento druh padáků je dnes používán pro sportovní parašutismus. Mají tzv. tandemové uspořádání, což znamená, že oba padáky (hlavní i záložní) jsou umístěny na zádech parašutisty v obalovém dílci (obal, do kterého je padák zabalen). Existuje ještě tzv. klasické uspořádání padáku. Je to takové uspořádání, kdy je záložní padák umístěn v obalu na prsou parašutisty a hlavní padák se nachází v samostatném obalu na zádech parašutisty. Sedací padáky slouží pilotovi letadla k záchraně života. Mezi prsní a klínové (padák má osoba na svém klíně) padáky patří většina záložních padáků a některé záchranné padáky určené pro posádku letounu.
Nejpoužívanějšími typy padáků v současnosti, dle tvaru vrchlíku, jsou padáky typu křídlo. Padákům typu křídlo předcházely padáky kruhové, ty dnes již ustoupily. Kruhový padák je oproti padákům typu křídlo méně ovladatelný, nemá tandemové uspořádání (záložní padák je na břiše parašutisty, hlavní na zádech), má větší pádovou rychlost (při přistání se používá parakotoul ke ztlumení dopadu).
Padák typu křídlo funguje ve vzduchu jako křídlo letounu (odtud název). Tento typ padáku je snadné dobře řídit, lépe se na něm přistává, je celkově lépe ovladatelnější než padák kruhový. Na těchto padácích parašutista přistává vždy proti větru.
Padáky pro sportovní parašutismus jsou uzpůsobeny požadované sportovní disciplíně. Rozlišujeme padáky „pomalé“ a rychlé neboli výkonné padáky. Padáky se od sebe liší velikostí, tvarem a mají odlišné letové a manévrovací vlastnosti. Pomalý padák je celkově „těžší“ na řízení – reaguje pomaleji, má menší dopřednou rychlost, je větší, stabilnější. Rychlé padáky jsou dravější, určené pro zkušenější parašutisty, mají větší dopřednou rychlost, rychle reagují na změnu směru, jsou velikostně menší než pomalé padáky. Právě vysoká rychlost při přistání a špatný odhad přistávacího manévru jsou častou příčinou nehod.
Padáky používané k jiným účelů
m se označují jako speciální (brzdící, stabilizační a další).Dle použití se padáky dělí na cvičné, sportovní, záchranné a školní. Cvičné padáky (studentské) se používají k výcviku nováčků. Jsou spolehlivé, stabilní, mají menší dopřednou rychlost a pro začátečníky jsou celkově bezpečnější.
Sportovní padáky jsou určeny pro pokročilé a zkušené parašutisty. Záchranné padáky se dělí na pilotní a záložní. Pilotní padáky slouží pilotovi letounu k záchraně života. Záložní padáky zachraňují život parašutistovi při mimořádné situaci, tzv. „závadě“ na hlavním padáku.
Školní padáky jsou takové, které jsou již vyřazeny z provozu a používají se pouze k pozemní přípravě začínajících parašutistů, nikoliv k seskokům. Dále můžeme do této skupiny zařadit padáky vlečné a bojové. Vlečných padáků se užívá při startu bezmotorových letadel pomocí vleku na laně za navijákem, ale také například při vleku padáku za motorovým člunem (parasailing – vlekání osob na padáku kulatého tvaru na moři, jezeře). K seskokům výsadkových vojsk se používají padáky bojové.
Padáky lze dále rozdělit do tří skupin podle způsobu otevírání. Jedná se o padáky s ručním otevřením, padáky s nuceným otevřením a padáky, které jsou otevřeny pomocí přístrojů. Padák, který si parašutista otevře sám, vytažením ručního uvolňovače nebo výtažného padáčku, po výskoku z letounu, označujeme jako padáky s ručním otevřením. Padáky s nuceným otevřením se otevírají pomocí výtažného lana, které je jedním koncem upevněno v letounu a druhý konec vede k uzavíracímu „mechanismu“ padáku (používá se u padáků pro cvičence základního parašutistického výcviku, ale třeba také u „bojových“ a nákladních padáků).
Podle umístění padáku na těle se rozlišují padáky na zádové, sedací, prsní a klínové. Zádové padáky jsou všechny cvičné, sportovní, bojové a některé záchranné padáky. Tento druh padáků je dnes používán pro sportovní parašutismus. Mají tzv. tandemové uspořádání, což znamená, že oba padáky (hlavní i záložní) jsou umístěny na zádech parašutisty v obalovém dílci (obal, do kterého je padák zabalen). Existuje ještě tzv. klasické uspořádání padáku. Je to takové uspořádání, kdy je záložní padák umístěn v obalu na prsou parašutisty a hlavní padák se nachází v samostatném obalu na zádech parašutisty. Sedací padáky slouží pilotovi letadla k záchraně života. Mezi prsní a klínové (padák má osoba na svém klíně) padáky patří většina záložních padáků a některé záchranné padáky určené pro posádku letounu.
Nejpoužívanějšími typy padáků v současnosti, dle tvaru vrchlíku, jsou padáky typu křídlo. Padákům typu křídlo předcházely padáky kruhové, ty dnes již ustoupily. Kruhový padák je oproti padákům typu křídlo méně ovladatelný, nemá tandemové uspořádání (záložní padák je na břiše parašutisty, hlavní na zádech), má větší pádovou rychlost (při přistání se používá parakotoul ke ztlumení dopadu).
Padák typu křídlo funguje ve vzduchu jako křídlo letounu (odtud název). Tento typ padáku je snadné dobře řídit, lépe se na něm přistává, je celkově lépe ovladatelnější než padák kruhový. Na těchto padácích parašutista přistává vždy proti větru.
Padáky pro sportovní parašutismus jsou uzpůsobeny požadované sportovní disciplíně. Rozlišujeme padáky „pomalé“ a rychlé neboli výkonné padáky. Padáky se od sebe liší velikostí, tvarem a mají odlišné letové a manévrovací vlastnosti. Pomalý padák je celkově „těžší“ na řízení – reaguje pomaleji, má menší dopřednou rychlost, je větší, stabilnější. Rychlé padáky jsou dravější, určené pro zkušenější parašutisty, mají větší dopřednou rychlost, rychle reagují na změnu směru, jsou velikostně menší než pomalé padáky. Právě vysoká rychlost při přistání a špatný odhad přistávacího manévru jsou častou příčinou nehod.
