Provádí se také prohlídky padáků. Jednak to jsou provozní prohlídky, které provádí parašutista před balením padáku nebo před seskokem, má-li k tomu kvalifikaci (ostatní pod dohledem instruktora) a potom to jsou prohlídky technické, kde se provádí prohlídka hlavních, záložních padáků a nosného postroje s obalovým dílcem padáku. Prohlídky se provádí za účelem periodické prohlídky (v rámci životnosti padáku). Dále při uvedení padáku do provozu, který je dovezen ze zahraničí. Padákům jsou vystaveny záznamníky s informacemi o typu, výrobních číslech, životnosti, datu výroby, platnosti technické prohlídky, balení (u záložního padáku), atd.

Padák, jakožto sportovní létající zařízení, musí být pojištěn proti škodám způsobeným jeho provozem. Doklad o pojištění je součástí padákové dokumentace.

Parašutistický padák typu křídlo se skládá z mnoha částí. Největší částí padáku je vrchlík. Vrchlík má tvar obdélníku, z bočního pohledu připomíná tvar křídla. Je tvořen sedmi nebo devíti dvoukomorovými kanály, kterými náběžnou hranou padáku proudí vzduch. Zadní strana kanálů je uzavřena. Od spodní strany vrchlíku vedou nosné šňůry, kterých je šestnáct. V horní části blíže k vrchlíku se nosné

šňůry rozdvojují, na druhém konci jsou šňůry připevněny pomocí „spon“ k nosným popruhům (pomocí tzv. „vajíček“ – kovové šroubovací „karabiny“ nebo soft link – také systém sloužící k upevnění nosných šňůr k volným koncům, který je tvořen velmi pevnou šňůrou).

Řídící šňůry neboli „řidičky“ jsou šňůry pomocí kterých parašutista řídí padák. Dole jsou řidičky zakončeny řídícími kolíky nebo poutky. Když parašutista zatáhne za řídící šňůru, deformuje se strana odtokové hrany a tím, jak se padák zpomalí, se začne otáčet na příslušnou stranu.

Slider neboli brzdící dečka je ušita z tkaniny stejné jako vrchlík, má obdélníkový tvar, v každém rohu je kovový kroužek, kterým procházejí nosné šňůry padáku k nosným popruhům. V průběhu balení padáku se slider vytáhne až k vrchlíku. Při otevření padáku drží slider šňůry u sebe, brání jejich zamotání. Pak začne slider sjíždět pomalu dolů až k volným koncům. Toto zaručí, že se padák pomaleji otevře, zmírní se tím dynamický náraz při zpomalení volného pádu.

Tříkroužkový systém vynalezl Bill Booth v 70. letech. Na volných koncích hlavního padáku jsou našity dva kroužky – střední a malý. Na postroji padáku je umístěn velký kroužek a lanko odhozového systému. Kroužky se provlečou do sebe. Nejprve se do velkého provleče střední a středním se provleče malý. Kroužky se zajistí pomocí očka a lanka odhozu hlavního padáku. Tento mechanismus umožňuje po vytažení odhozového uvolňovače rychlé odpojení hlavního padáku od postroje.

      
Postroj padáku je ušitý ze širokých pevných popruhů a pevné oděruvzdorné tkaniny. Na svislých popruzích se nachází uvolňovač odhozu hlavního padáku a uvolňovač pro otevření záložního padáku. Na zádech jsou umístěny oba vrchlíky. Nahoře záložní padák, pod ním hlavní padák.

Záložní padák – „záložák“ je záchranný padák, který v případě jakéhokoliv selhání hlavního padáku, dopraví parašutistu bezpečně na zem. K mechanismu otevírání záložního padáku je napojen elektronický zabezpečovací přístroj. Přístroj slouží k automatickému otevření záložního padáku v případě, že tak neučiní sám parašutista (v mimořádných situacích).

Výtažný padáček slouží parašutistovi k otevření hlavního padáku. Existuje výtažný padáček s pružinou (tzv. „gaučák“), který je zabalen pod chlopně obalu padáku a výtažný padáček bez pružiny, který se balí do kapsy umístěné na spodní straně obalu padáku. Otevření hlavního padáku pomocí výtažného padáčku bez pružiny je nejvíce používaným způsobem otevření padáku.